Nejčastější cesta, jak se s GIBS setkáte, začíná právě stížností. Můžete ji podat písemně, elektronicky, osobně v jejich kancelářích v Praze, Brně nebo Ostravě, ale také ústně na kterémkoli policejním oddělení. Poslední možnost může znít paradoxně, ale zákon to umožňuje – policie je povinna váš podnět předat dál a nesmí vás za něj postihnout.
Co se ale stane poté? Inspekce musí každý podnět prověřit, ale ne každý se změní v trestní řízení. Rozdíl je zásadní. Prověřování znamená, že inspektor zjistí základní fakta: zda k incidentu došlo, kdo byl přítomen, zda existují důkazy. Toto stadium může skončit i tím, že se ukáže, že policista postupoval správně, byť možná nezdvořile. Nebo že stížnost byla zcela lživá – což se také stává.
Když ale inspekce narazí na podezření ze spáchání trestného činu – například zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku nebo týrání – situace se mění. V tu chvíli se otevírá trestní řízení, které se od běžného policejního vyšetřování liší v jedné klíčové věci: podezřelým je člověk se zbraní a pravomocí zatýkat.
Pravomoci, které nejsou jen na papíře
GIBS není bezzubý dozorčí úřad. Její inspektori mají stejná oprávnění jako policisté vyšetřující běžnou trestnou činnost. Mohou provádět domovní prohlídky, odposlouchávat telefony, zatýkat. Rozdíl je v tom, že jejich cílem jsou lidí z uniformou.
Zajímavé je, jak inspekce získává důkazy. Kromě klasických metod často používá tzv. provokativní testy. Inspektor se může vydávat za občana a vyzkoušet, jak se policista zachová v situaci, kdy má možnost přijmout úplatek nebo jinak porušit zákon. Tyto testy musí schválit státní zástupce a jsou pečlivě monitorovány, aby nešlo o entrapment – tedy navádění k činu, který by jinak spáchán nebyl.
Mezi očekáváním a realitou
Veřejnost často očekává, že GIBS bude automaticky stát na straně občana proti policistovi. Realita je komplikovanější. Inspekce musí být nezávislá, což znamená, že není ani pro, ani proti nikomu. Jejím úkolem je objektivně zjistit, co se stalo.
To přináší specifický druh kritiky. Policisté inspekci často vnímají jako nepřítele, který jim hází klacky pod nohy. Na druhé straně občané, jejichž stížnost byla odložena, mají pocit, že "si policisté kryjí záda". Pravda je obvykle někde uprostřed. Statistiky ukazují, že inspekce ročně obdrží kolem tří tisíc podnětů. Z nich se zhruba desetina promění v trestní řízení a jen zlomek končí odsouzením. To nemusí znamenat, že většina stížností je neopodstatněná. Často jde o to, že chování, které je neetické nebo neprofesionální, není nutně trestné.
Co byste měli vědět, než podáte stížnost
Pokud uvažujete o stížnosti na GIBS, je dobré mít na paměti několik praktických věcí. Zaprvé, čas hraje roli. Čím dříve podáte podnět, tím lépe. Vzpomínky se mění, důkazy mizí. Zadruhé, konkrétnost je klíčová. "Policista se ke mně choval hrubě" je málo. "Dne 15. března v 19:30 na křižovatce Václavské náměstí, služební auto SPZ 1P2 3454, policista v uniformě s číslem 6789 mi řekl..." je mnohem lépe.
Zatřetí, nepodceňujte svědky. Jméno, telefon, popis toho, co viděli, může rozhodnout. A začtvrté, pokud máte zranění nebo poškozený majetek, nechte si je zdokumentovat lékařem nebo fotografiemi. I když se vám to může zdát zbytečné v horku chvíle, později to může být rozhodující.
Proč to vlastně celé funguje
Generální inspekce bezpečnostních sborů existuje teprve od roku 2014. Předtím existovaly různé dozorčí mechanismy, ale žádný nebyl zcela nezávislý na ministerstvu vnitra. Právě tato nezávislost je klíčová. Inspekci neřídí ministr, ale její prezident, kterého jmenuje prezident republiky na návrh vlády. Musí skládat slib, podobně jako soudci.
To ale neznamená, že je GIBS dokonalá. Stejně jako každá instituce má své limity. Nemůže například vyšetřovat vojáky mimo vojenskou policii, nemá pravomoc nad příslušníky tajných služeb a její kapacity jsou omezené. Přesto představuje mechanismus, který v českém právním systému chyběl desítky let – způsob, jak říct, že i ti, kteří střeží zákon, musí zákon dodržovat.
V demokratické společnosti není důvěra v policii samozřejmostí. Je to něco, co si musí policie zasloužit každý den svým chováním. A když selže, musí existovat způsob, jak to bez emocí a předpojatosti prošetřit. Ne proto, abychom policii zničili, ale proto, abychom udrželi rovnováhu mezi pořádkem a svobodou. GIBS je jedním z nástrojů, který tuto rovnaváhu hlídá – ať už to funguje vždy dokonale, nebo ne.