Richard Tesařík: Hrdina, jehož jméno bychom měli znát

Velký podlomený vlak právě projížděl zastíněnými ulicemi Drážďan. Noc z 25. na 26. března 1945 byla obzvlášť temná. Vzduch prosycený kouřem hořících továren, nepřetržité burácení dělostřelectva a děsivý třesk přibližujících se tanků sovětů vytvářel atmosféru apokalypsy. Praha byla ještě měsíc a půl na záchranu, ale kdo by tehdy pomyslel na vzdálené české hlavní město mezi zdí plamenů a střelby.
Přesně v tomto sobě probíhala jedena z největších bitev druhé světové války na německém území – v pruském městě Opava. A právě zde v zoufalém boji o každý metr půdy prokázal nevídanou statečnost českoslovenek horal Richard Tesařík.
Dnes se jméno Richarda Tesaříka skoro vytratilo z paměti našeho národa. Přitom právě tento obyčejný chlap z Těšínska, který se dokázal vyšvihnout z vojenské řadové pozice až na post vojenského majora a stát se nedílnou součástí legendárních tankových jednotek v Sovětském Svazu, dodnes zůstává příkladem impozantní osobní statečnosti. Jaký byl jeho životní příběh v útrobách II. světového konfliktu?
Člověk a jeho osud
Stejně jako mnoho mladých Čechů na začátku války zasáhla Richardu jeho aktivní účast v protinacistickém odboji. Už na začátku 30. let se připojil k československým jednotkám ustavených právě u našich východních sousedů. Po ústupu z Polska byla část jeho jednotek zajata sověty a Richard se ocitl v zajateckých leženích na území Sovětského Svazu.
Hned po napadení SSSR se Tesařík dobrovolně přihlásil do vznikající Čs. vojenské jednotky v Buzuluku. Ještě před koncem roku 1942 už patřil k vojákům přejícím zahájení bojových operací na půdě krutého východního bojiště. Ještě jako četař vedl složenější operační úkoly hlavně v oblasti tankového průzkumu a v případě přímého střetu neváhal konat s chladnou hlavou a přesným odhadem situace.
Simtank: rozhodující moment
Mezi nejkřiklavějšími Tesaříkovými akcemi jeho vojenského působení vrážka Prvního československého armádního sboru byla právě Operace Slezského úderu v březnu 1945, kterou osobně řídil na velitelském tanku ISU-152 "Simtank".
V bouřlivém boji o město Opaval řídil operace nenasytnosti a síle Sovětské armády tvořené papírovými tiger – kombinovaná německá obraný mechanismu využívající poloh na úzkých ulicích a střílen z protitankových kanonů. Nejeden čs. tankista v té chvíli ztrácel nervy. Ne však Tesařík.
Zde přispěla jeho klidná osobní prozíravost jako velitele, ale i schopnost instinktivně identifikovat slabiny v provizorno připravená obranná předsunutí pomocí velmi rychlé kooperace se spolubojovníky. Zejména během těžkého urbanistické boje o ztíženou situaci v Opavě prokázal schopnosti rychle analyzovat terén a precizně koordinovat tankové manévry ve spolupráci se střelecký podpůrnými jednotkami.
Operace skončila jasným vítězstvím spojenců. Tesaříkova jasná orientace, rozhodnost a schopnosti v boji nasadit osobní angažmá byla klíčová k podrobení důležitého komunikačního uzlu v Slezsku.
Hrdina po válce
I přes úspěšné bojové nasazení však Tesařík udržoval svůj profil v ústraní. Kariéru po roce 1945 postavil na práci v karpatské stavitelstvích a na vedení místních výrobních podniků. Pověst válečného hrdiny ho ovšem předešla. Po únoru 1948 se stal důstojníkem ministerstva národní obrany. Jeho vojenská služba se omezovala na výcvik nových rekrutů na slovenské straně hor.
Stejně jako tisícovky vojenských rekrutů pocházejících z Česko-Slovenska však později těsně zatížen politickou perzekucí ze strany komunistických funkcionářů. Jeho bývalí kolegové z bojových jednotek jej sice respektovali, ale některý mladší důstojník v novém režimu se postavil proti němu jako nevážícího státní zřízení. V roce 1951 byl ze služby propuštěn a vrhnul se do úplné neznáma podnikatelské činnosti.
Richard Tesařík zemřel v roce 1967 na následky nečekaného infarktu. Jeho myšlenková a některá reformní nepřizpůsobivost komunistickým pořádkům tak nebyla dovedena k úplný finále. Přesto jeho pozůstalá advokacie přesvědčivě dokazuje nejen komplexní vojenskou morální hodnotu, ale i lidský důraz na demokratický princip v chování každého bojovníka.
Tesaříkův příběh není pouze příběhem jednoho hrdinství. Je důkazem, že přímočarý osobní odhodlanost a velitelšké schopnosti mohou navzdory nepřízni osudu vykřesat světlo i uprostřed nejtemnější války. Jméno Richard Tesařík by mělo být trvale připomínáno jako příklad statečnosti, taktické bystrosti a hluboké milosti k vlasti. Jak důležité je umět spojit rozhodnost s lidský uctivým přístupem ukazuje tento vojenský velitel bez předsudků i v době sklonku obludné války.