Výraz „máme rádi Česko" mnohým zní jako reklamní slogan nebo slogan z televizní soutěže. To je pravda – populární vědomostní soutěž vysílaná na televizi Prima tento název skutečně používá. Ale pro velkou část lidí v České republice tohle spojení přesahuje rámec zábavného pořadu. Vyjadřuje něco hlubšího, přirozenějšího a méně okázalého.
Co za těmi slovy vlastně stojí?
Na první pohled jde o jednoduché věty: „máme rádi" (we like) a „Česko" (Czechia). Gramaticky je to bez vady. Ale v kontextu české mentality je to trochu složitější. Češi si z historických i povahových důvodů na velká, bombastická prohlášení o vlastenectví příliš nepotrpí. Otevřené „milujeme Česko" nebo „naše země je nejlepší" mohou znít někdy až pateticky. „Máme rádi" je ale jiné. Je to výraz klidnější, osobnější a zároveň mnohem univerzálnější.
Lze za tím cítit:
- Tichý souhlas a přijetí. Ano, jsme tady doma, patříme sem a je nám tu dobře.
- Jistou výhradu nebo nadhled. Máme to tady rádi, i když... (doplňte si libovolný typický český „ale", od politiky po počasí).
- Emocionální propojení s konkrétními věcmi. Rádi máme nejen abstraktní republiku, ale především konkrétní zážitky, místa, lidi, chutě a vůně, které k životu v Česku patří.
Kde se s tímto postojem setkáte?
Tento tichý, ale pevný vztah k zemi se neprojevuje nějakými vypjatými gesty, ale spíš v běžných situacích a drobných radostech.
V přírodě a krajině. Máme rádi šumění lesů na Šumavě, rybníky na Třeboňsku, skály Českého ráje nebo vinice na jižní Moravě. Češi jsou známí svým vztahem k chalupaření, houbaření a turistice. To není jen o sportu; je to o pravidelném kontaktu s místní krajinou, o kterou se mnoho lidí i láskyplně stará.
V tradicích a zvycích. Ať už jde o velikonoční pomlázku, vánočního kapra, masopustní průvody nebo pouťové atrakce. Tyto tradice se drží i proto, že v nich lidé prostě nachází potěšení a pocit kontinuity.
V gastronomii. Máme rádi svíčkovou na smetaně, trdelník, čerstvý chléb, české pivo a moravské víno. I ten kritický Čech si většinou rád pochutná na typických jídlech, ke kterým má osobní nebo rodinný vztah.
V jazyce a humoru. Češina je náš společný kód. Máme rádi její specifický humor, slovní hříčky a ironii. Schopnost zasmát se i na vlastní účet, tzv. „černý humor", je také projevem jakéhosi domáckého vztahu k sobě a ke svému okolí.
Jak se to projevuje v praxi?
Postoj „máme rádi Česko" se často projevuje až ve chvíli, kdy je něco ohroženo, nebo kdy to srovnáme s cizinou.
- Při konfliktech o veřejný prostor. Lidé se ozývají, když se ničí historické centrum města, kácí staré stromy v parcích nebo když developerské zájmy převáží nad kvalitou života. To je vlastně projev zodpovědnosti za místo, které máme rádi.
- V zahraničí. Mnoho Čechů si teprve na cestách uvědomí, co jim na jejich domově vlastně chybí nebo co naopak oceňují. Ať už je to bezpečí, dostupné lékařství, krása měst nebo prostě jen ta správná tvrdost chleba.
- Při sdílení s cizinci. Když se nás někdo zeptá, co by měl v Česku vidět nebo ochutnat, s nadšením poradíme. Rádi ukazujeme to „naše" – od tajných výletních míst po rodinný recept na buchty.
Máme rádi i to, co nás štve?
To je možná ta nejčastější a nejtypičtější podoba tohoto vztahu. Můžeme si donekonečna stěžovat na české úřady, dopravu, politiky nebo počasí v listopadu. Ale zároveň bychom to za jiné neměnili. Je to takový partnerský vztah: známe se, vidíme chyby, ale přijímáme se. To přijetí ale neznamená apatii. Často je to právě naopak – kritika pramení z toho, že nám na místě záleží a chceme, aby bylo lepší.
Proč je tenhle postoj důležitý?
V době globalizace a rychlých změn může znít takové prosté „máme rádi své místo" skoro konzervativně. Ale ve skutečnosti je to základní stavební kámen identity. Není to nacionalismus založený na nadřazenosti, ale spíš ekologický vztah k místu, kde žijeme. Pocit sounáležitosti s konkrétní zemí, její krajinou a kulturou nám dává kořeny a kontext.
Tento klidný, ale hluboký vztah k Česku se promítá do péče o veřejné prostory, do zapojení do komunitního života, do podpory lokálních výrobců nebo do ochrany přírody. Jsou to malé, každodenní kroky, které vycházejí z prostého uvědomění: tohle je náš domov a máme ho rádi.
Takže až příště uslyšíte „máme rádi Česko", nevnímejte to jen jako slogan soutěže. Je to vlastně docela přesný popis jednoho způsobu, jak se mnozí Češi ke své zemi vztahují: bez velkých slov, ale s klidným přijetím, trochou kritiky a spoustou drobných, konkrétních radostí.