Oldřich Kaiser patří k hercům, které divák pozná podle hlasu, pohybu i nepatrné změny výrazu. Pro část publika zůstává především partnerem Jiřího Lábuse z televizních scének, jiní si vybaví jeho filmové postavy: unavené, výstřední, uzavřené nebo překvapivě zranitelné. Právě šíře těchto poloh vysvětluje, proč jeho práce oslovuje několik generací.
Kaiserova kariéra nabízí také příležitost zamyslet se nad tím, co vlastně dělá dobrého komika. Schopnost rozesmát totiž často vyrůstá ze stejného pozorování lidí jako přesvědčivá dramatická role. U Kaisera se obě stránky průběžně propojují: smysl pro absurditu doplňuje cit pro rozpaky, samotu a lidskou nedokonalost.
Od hereckých začátků k osobitému projevu
Oldřich Kaiser se narodil 16. května 1955 v Liberci. Vystudoval herectví na pražské DAMU a jeho profesní dráha je spojená mimo jiné s Divadlem na Vinohradech a Studiem Ypsilon. Divadelní zkušenost je v jeho projevu dobře patrná: pracuje s celým tělem, přesně dávkuje reakce a dokáže proměnit tempo situace jedinou pauzou.
Výrazným rysem jeho herectví je tělesná proměnlivost. Postavu nevytváří pouze hlasem a textem. Důležitý bývá způsob chůze, držení ramen, pohled nebo zdánlivě bezděčné gesto. Takové detaily pomáhají divákovi pochopit člověka ještě předtím, než se o něm dozví něco konkrétního.
Zároveň umí zacházet s nadsázkou. Někdy ji rozvine do groteskního výstupu, jindy ji stáhne k sotva postřehnutelnému náznaku. Díky tomu může stejný herecký prostředek působit v televizní scénce komicky a ve filmu znepokojivě či smutně.
Kaiser a Lábus: souhra, která unese i absurditu
Spolupráce Oldřicha Kaisera s Jiřím Lábusem patří k nejznámějším kapitolám české televizní zábavy. Jejich společná vystoupení, spojená také s pořadem Možná přijde i kouzelník, stojí na schopnosti přijmout nepravděpodobnou situaci a důsledně rozvíjet její vlastní pravidla.
Podstatná je vzájemná pozornost. Jeden herec nabídne gesto, intonaci nebo nečekaný obrat a druhý na něj naváže tak, že situace získá další směr. Divák má pocit spontánnosti, za kterým je ovšem cit pro rytmus, zkušenost a znalost partnera.
Jejich humor často vychází z běžných lidských slabostí. Potřeba působit důležitě, neochota přiznat omyl nebo snaha zachránit vlastní důstojnost mohou postupně přerůst v absurdní konflikt. Právě rozpoznatelný lidský základ dovoluje, aby fungovala i výrazná stylizace.
Při sledování těchto výstupů stojí za pozornost také chvíle mezi replikami. Kaiser dovede pointu připravit mlčením, pohledem nebo opožděnou reakcí. Komický účinek tak vzniká i tam, kde samotný přepis dialogu působí docela obyčejně.
Filmové role ukazují další rozměr jeho talentu
Kaiserova filmografie zahrnuje populární komedie i snímky, které od herce vyžadují úspornost a vnitřní napětí. Zahrál si například ve filmech Slunce, seno, jahody, Tmavomodrý svět, Obsluhoval jsem anglického krále, Masaryk nebo Vlastníci. Takový výčet naznačuje rozsah jeho práce, jednotlivé role však stojí za bližší pozornost.
Obsluhoval jsem anglického krále: odstup a vzpomínání
Ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále ztvárnil staršího Jana Dítěte. Vyprávění se vrací k minulosti hlavní postavy a Kaiserova přítomnost mu poskytuje rámec člověka, který už zažil důsledky svých někdejších přání a rozhodnutí.
Pro diváka zvyklého na jeho výraznou komiku může být zajímavá především zdrženlivost. Pozornost přitahuje klid, výraz tváře a způsob, jakým postava obývá prostor. Herec tak dokáže udržet zájem i bez soustavného dialogu nebo nápadných gest.
Vlastníci: komika v sousedském konfliktu
Ve Vlastnících Jiřího Havelky se Kaiser stává součástí hereckého souboru, v němž se jednotlivé povahy střetávají během schůze společenství vlastníků. Omezený prostor zvýrazňuje drobné projevy netrpělivosti, podezíravosti i touhy prosadit vlastní zájem.
Jeho výkon ukazuje, jak účinně může herec pracovat uvnitř společné situace. Reakce na ostatní mají podobnou váhu jako vlastní repliky. Za vedlejší role ve filmech Masaryk a Vlastníci získal Českého lva, což připomíná i odborné uznání jeho filmové práce.
Kde začít, chcete-li jeho herectví poznat blíž
Pro první seznámení se nabízí spojit několik rozdílných ukázek. Televizní scénky s Jiřím Lábusem představí Kaiserovu práci s proměnou a komickým rytmem. Film Obsluhoval jsem anglického krále umožní sledovat klidnější polohu a Vlastníci zase přesnost souhry v početném obsazení.
Z novějších titulů stojí za pozornost Zahradníkův rok režiséra Jiřího Havelky, v němž Kaiser ztvárnil hlavní roli zahradníka. Také zde dostává prostor jeho schopnost vyjádřit postoj člověka prostřednictvím fyzického jednání a střídmého projevu.
Při takovém sledování vystoupí do popředí společný rys jeho práce: přesný odhad toho, kolik má postava prozradit. Někdy stačí nepatrná změna výrazu, jindy pomůže prudká proměna celého těla. Oldřich Kaiser dokáže obojí podřídit konkrétní situaci. I proto má smysl vracet se vedle známých komických výstupů také k jeho filmovým rolím, v nichž může překvapit tichem a zdrženlivostí.